Novinky

Kamila Vojáčková spolupracuje s firmou ZFP již pět let, a to více než úspěšně. Díky svému nasazení i maximálnímu zaujetí pro finanční poradenství se za tu dobu vypracovala na post strukturní ředitelky. Mimo to se věnuje především lektorské činnosti, která jí podle vlastních slov velice naplňuje. Jenomže práce v ZFP není jedinou životní vášní Kamily Vojáčkové. Přestože se narodila v Praze, již od dětství inklinovala k venkovu, kde lze žít v sepětí s přírodou a hlavně s milovanými koňmi. V současné době žije ve vesničce Dubiny u Velkých Popovic s přítelem a také dvěma koňmi.

Láska odnepaměti

„Koním se věnuji od čtrnácti let. Bydleli jsme s rodiči v blízkosti Dobré Vody, kde byl chov koní. Jednoho dne jsme se s kamarády zeptali, zda bychom tam nemohli docházet. Nejprve jsme jen pomáhali a postupně se učili jezdit. Koně mě chytili za srdce, před devatenácti lety jsem si pak pořídila vlastního a starám se o něj už od narození,“
vzpomíná slečna Vojáčková a už podle nadšení v hlase je snadné poznat, že koně pro ni nejsou v žádném případě „snobskou“ záležitostí, ale opravdovým životním stylem. Ale i ten se postupně měnil podle toho, kolik času mohla koním v dané životní etapě dávat. „Nejprve jsem se jim věnovala pouze rekreačně, pak i závodně. Společně s kamarádem Tomášem Jarolímem jsme se účastnili military soutěží i na mezinárodní úrovni. Absolvovali jsme několikrát mistrovství republiky a téměř vždy jsme byli na stupních vítězů. V té době to bylo opravdu hodně časově náročné. Pravidelné denní tréninky, soustředění, závody každých 14 dní v délce tří až čtyř dnů.V současné době se svému koníčku věnuji opět spíše rekreačně. Mám mladou kobylu, se kterou jsem úspěšně absolvovala zkoušky tříletých klisen. Možná s ní také vyrazím někam na závody, ale spíše na menší a drezurní,“ říká Kamila Vojáčková.

Stáj hned u domu

Jediné, co je trochu složitější, je skloubení časově náročného koníčka s ještě náročnější prací v ZFP. Ovšem i to se dá zařídit, stačí jen chtít. „Každý koníček je časově náročný a záleží jen na vás, kolik mu chcete věnovat. Ale je fakt, že koně jsou podstatně náročnější už jen proto, že potřebují nakrmit, také pravidelný pohyb a péči. Horské kolo dáte do garáže a klidně ho tam týden jen tak necháte stát, u koní to ale tak nefunguje, ti vaši péči prostě potřebují,“ komentuje realitu slečna Kamila. Ovšem protože je „žena činu“, dokázala si práci se svým hobby skloubit. Bylo samozřejmě nutné provést některé změny, protože dojíždět za koněm mimo domov by bylo zbytečně složité. S přítelem bydlí v domku na kopci ve vesnici blízko Prahy. Kromě toho, že jde o krásné místo, ze kterého je vidět až na Konopiště a Blaník, je to zároveň ideální prostředí pro chov koní. Slečna Vojáčková si zde postavila vlastní stáj a koně má prostě doma. Téměř každý den si tak může najít chvíli, aby mohla jezdit. „V sobotu jezdím vždy pravidelně večer a ostatní dny ráno. Je ale pravda, že kvůli své náročné práci se koním už nemohu věnovat závodně,“ svěřuje se Kamila Vojáčková.

A co na jejího krásného, byť trochu náročnějšího koníčka říkají její blízcí? „Partner zpočátku nebyl příliš nadšený, přesto se mnou před dvěma lety o Vánocích na koně vyrazil, aby zjistil, co na tom ježdění mám. Líbilo se mu to, ale podruhé již se mnou nejel. Prý ho bolely nohy a navíc ,to nemá brzdu a volant,“ směje se slečna Vojáčková. Ale přesto je třeba říci, že přítel je značně tolerantní
a svou partnerku podporuje. Bez jeho podpory by se totiž jen těžko mohla věnovat své profesi naplno a ještě si ponechat chov koní. „S partnerem máme ovšem i společné hobby. Oba máme rádi přírodu a zvířata, doma máme psa a kocoura. Také si zajdeme do kina nebo do divadla. Naposledy jsme byli na představení Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem v hlavní roli a chystáme se na koncert Lucie Bílé,“dodává Kamila Vojáčková.